V seriálu Jedna rodina hraje Tereza Kostková zapálenou milovnici marmelád Petru, které se v poslední době podnikání hroutí pod rukama. Manžela si zahrál úchvatný Tomáš Jeřábek, dceru pak Denisa Biskupová. Nejmladšího syna Sebastian Pöthe. Co prozradila o seriálu i svém soukromí?
Jak byste ve třech slovech popsala první sezonu Jedné rodiny?
Hodně velká radost.
Co vám zatím Jedna rodina dala?
Dává mi samozřejmě kontinuální a kvalitní práci. To je důležité říct. Pokaždé mi dává krásné zastavení a potkání se s milými kolegy. A především mám velkou radost z toho, jak Jednu rodinu vnímají diváci. Kamkoliv přijdu a s kýmkoliv o Jedné rodině mluvím, zjišťuji, jak moc si diváci tento seriál oblíbili. Jde o časově poměrně náročné natáčení a je pro mě obrovskou motivací k další práci, když zjišťuji, že to, co tu společně „uvaříme“, někdo moc rád „zbaští“. To je pro herce opravdu ta největší odměna.
V podzimní sezoně vás čeká dobrodružná výprava. Jak jste na tom s bojovkami?
Já jsem měla bojovky ráda. Vlastně jsem je docela ráda i potom připravovala. Docela nedávno ještě, když byl Tonda menší, tak si přál k narozeninám udělat bojovku. Takže jsem šla na procházku se psem ji připravit a asi hodinu po mě šly děti. Takže jo, vždycky mě to třeba na školách v přírodě moc bavilo.
Máte na nějakou bojovku speciální vzpomínku?
Nic zásadního se mi na bojovkách asi nepřihodilo. Jen mě prostě bavilo hledat pentličky a úkoly a pak ty úkoly plnit. Dokonce jsme s mojí velkou kamarádkou v dětství dělaly bojovky i v bytě. To byla velká zábava.
Jste soutěživá?
No, nevím. Z podstaty ve svém životě soutěživá nejsem. Znám lepší a hlubší hnací motory, než je soutěživost v životě. Ale když se hraje nějaká hra, tak soutěživě určitě můžu působit. Nicméně já bych to spíš nazvala nějakou zaníceností. Při hře jsem aktivní, nadšená a chci si zahrát. Ale v podstatě mi nejde o ten výsledek, nemusím nutně vyhrát. Baví mě hrou aktivně procházet.
Umíte morseovku?
Asi ještě jo, mě morseovka bavila. Měla jsem takovou malou knížku Rozum do kapsy, tam byla morseovka a já jsem ji tenkrát uměla, myslím, že i celou. Myslím, že bych tenkrát i něco pomalu složila. Ale já jsem nebyla úplně táborové dítě, to všecko byly spíš školy v přírodě nebo nějaké individuální hraní s kamarády a s kamarádkami. Dokonce si pamatuju, že jsme v první a druhé třídě měly s kamarádkou vlastní šifrovací jazyk, který jsme uměly jen my dvě. Takže i tohle mě baví.
Jak jste na tom s orientačním smyslem?
Častokrát jsem někde ve světě šla sama neznámo kam. Různé poutě a trasy jsem chodila. Bavilo mě jít vždycky podle označení nebo mapy. Dokonce se mi stalo, že jsem se ztra- tila a přišla jsem na to po docela dlouhé době. A pak jsem podle slun- ce v danou chvíli a podle logiky našla správnou cestu. A přišlo mi to vlast- ně dobrodružnější, že jsem si zkrátka musela poradit.
Zdroje: redakce, TV Nova, VOYO
