Moderátorka, zpěvačka, herečka, modelka – to je krásná Iva Kubelková. V soutěži krásy Miss ČR se stala první vicemiss roku 1996. Byla jednou z tváří pořadu České televize Sama doma. Před třemi lety vydala hudební album, na kterém se podílel kytarista Michal Pavlíček. Co prozradila o své letošní účasti ve StarDance?
“Tančím, když jsou kolem mě lidé, se kterými se mohu uvolnit. Tančím, když nemusím ráno brzy vstávat. Nebo když z rádia slyším dobrou písničku, která mě dokáže rozhýbat. To jsem si pak schopná ladným tanečním krokem dojít do kuchyně k ledničce,” zamýšlí se Iva Kubelková.
Co musí nastat, abyste si řekla: Tak to byl teda tanec?
Nejvíc situací, na které by sedělo takové hodnocení, jsem zažila s dětmi. Pokaždé to bylo extrémně veselé. Hlavně, když už byly dvě. Právě ten největší tanec nastal v době, kdy jsem porodila Karolínku, svoji druhou dceru. Dlouho jsem ji kojila, za noc vstávala
tak čtyřikrát, s láskou jsem jí věnovala maximální pozornost, stejně tak i své prvorozené Natálce, které už tehdy byly čtyři roky. A do toho jsem se učila, abych si dodělala magisterský titul, a chodila jsem do práce. Pokud si pamatuji dobře, v té době jsem moderovala v České televizi pořad Sama doma. Takže tohle období, to byl tedy tanec.
Tanec má schopnost lidi povznášet. Co dalšího vás dostane do povznášející nálady?
Povznáší mě většinou okamžik, kdy se dokážu v kolotoči každodenního života na chvilku zastavit. Třeba díky setkání se zajímavým člověkem se silnou vnitřní energií. Nebo díky knížce. Mnohdy stačí jen pár vět, zapsaná myšlenka nebo neobyčejný příběh, který mě zasáhne. To se pak cítím povznesená. Nad malichernostmi, rutinou.
Noční obloha a zářivé hvězdy na ní – to je téma letošního ročníku StarDance. Jak často hledíte v noci vzhůru a pozorujete dění nad hlavou?
Docela často. O prázdninách jsem kolem půlnoci chodívala na louku, lehla si na deku a pozorovala jsem padající hvězdy.
Co vás na noční obloze fascinuje?
Fascinující je uvědomování si té pomíjivosti všeho toho, co pokládáme za podstatné, nejdůležitější. A právě pozorování nekonečna, všech těch vesmírů nad námi, mi připomíná tu nicotu, malost lidského ega. Nejsme středem vesmíru, netočí se všechno jenom kolem nás. Na to nesmíme zapomínat, proto je dobré se občas v noci kouknout na nebe. Mě ten pohled pohlcuje. Absolutně.
Máte nějakou hvězdu, která je pro vás tou nejzářivější?
Nikdy jsem nevzhlížela jen k jedné hvězdě. Každý je hvězda. Každý si musí najít svoji cestu životem a poprat se s patáliemi, které mu osud do té cesty postaví. Noční obloha je jako život na Zemi. Někdo svítí víc, někdo míň. Někdo dlouho, jiný jen krátce. I hvězdy pohasínají, aby se zrodily nové. Jak nahoře, tak i dole. Všichni jsme hvězdami na Zemi.
Jak jste si pro sebe definovala význam slova tanec?
Tanec je vášeň. Emoce. Láska k pohybu. Komunikační prostředek. Tanec je i určitý druh sebereflexe. Tento druh pohybu umožňuje podívat se na sebe trochu jinak než při běžných aktivitách. Svého druhu je tanec i meditací. Musíte přestat myslet na všechno okolo a naprosto se koncentrovat na přítomný okamžik. Jinak ten povznášející pocit z tance nemůže fungovat.
Zdroj: redakce, Česká televize, ČSFD
