19.4 C
Prague
Čtvrtek, 30 května 2024, 9:05
- Reklama -
DomůČeskéJsem jen Jirka z Plzně, netrpím slavomanstvím, říká Jiří Langmajer

Jsem jen Jirka z Plzně, netrpím slavomanstvím, říká Jiří Langmajer

Jan Souček je praktik ze staré školy, který se spoléhá na svoje kontakty. Ty ale přesunem ze Zlína do Prahy ztratí. Nová posila v podání Jiřího Langmajera diváky baví. Co řekl o své roli? A chodí s manželkou Adélou Gondíkovou vůbec do kina mezi lidi?

Přicházíte do Kriminálky Anděl jako nová postava, kapitán Jan Souček. Jak byste ho popsal?

Když jsem se dneska z natáčení potřeboval zastavit doma a vběhnul jsem tam v kostýmu, tak mi Adéla řekla: „Co to máš na sobě?“ Tak nevím, jak bych vám ho popsal. Prostě jsme klasičtí kriminalisté.

A jaký je charakter té postavy?

Nejde o vztahovou komedii, ale o kriminálku. Kriminalisté většinou své emoce neodkrývají. To by bylo asi špatně. Jan Souček vlastně svůj soukromý život nemá a i herecky by moje postava měla působit spíše nestranně.

U jejího popisu je ale napsáno, že kriminalista Jan Souček je přísný, ale zároveň má i pochopení, možná paradoxně, pro vrahy. Je to tak?

Jde spíše o to, že ta původní parta, kterou teď doplňuji, byla rozšířena o novou „barvu“, která tam předtím ještě nebyla. A to se nám snad povedlo. A jestli je fialová, modrá nebo žlutá je jedno. Důležité je, že se vedle Davida a Marka cítím dobře a pevně doufám, že i oni vedle mě. A to je podstatné, že ta parta spolu funguje, že máme mezi sebou dobrou chemii. Myslím nejen hereckou, ale i lidskou. A jestli každý z nás má nějakou speciální povahovou vlastnost, nebo ne, není už zas tolik důležité.

Vaším seriálovým parťákem bude Oskar Hes, který ztvární roli mladého policisty. Jste vy ve vztahu k němu hodným, nebo spíše přísným kolegou, který ho bude neustále napomínat?

Já si Oskara netroufám napomínat, protože je to mimořádně nadaný člověk. Naše dvojice nefunguje tak, že by on byl tím hodným a já tím zlým. Zkrátka nám to dobře funguje. A to je to nejdůležitější, abychom společně fungovali jak na obraz, tak mezi sebou. Uvidíme, co na to řeknou diváci, jestli jim ta naše nová dvojice bude sympatická. Já pevně doufám, že ano.

Není to poprvé co ztvárňujete postavu v kriminálním žánru. Máte tyto role a prostředí rád?

Kdyby mi dávali po dobu deseti let každý rok roli z prostředí cirkusu, tak zase budu mít rád cirkusové prostředí. Prostě se to tak sešlo, že jsme udělali tři řady seriálu Labyrint, který jsme točili v Brně s Jirkou Strachem. Tam jsem si setsakramentsky zahrál. Tohle je pro mě trochu novinka, šest měsíců jsme pracovali na Kriminálce Anděl a co bude dál, těžko říct. Zvláštní osobní vztah k tomu nemám. Pro mě je to zkrátka práce, kdy ráno musím vstát, jít do práce a dělám to, co je ve scénáři napsané, co po mně chce režisér. A jestli je to kriminalista, nebo např. žena v mužském těle, ztroskotanec, táta dvou dětí, není pro mě zas tak důležité. Pro mě je zásadní, aby to na place dobře fungovalo. A když to tak je, tak pracují dobře herci, režiséři i všichni okolo. Zkrátka funguje ten celek a to znamená, že se na to pak diváci rádi dívají.

Natáčel jste i akční scény. Absolvoval jste kvůli nim i nějakou speciální průpravu? Abyste měl např. správné držení zbraně a věděl, jak správně někoho skolit a zatknout?

Seriál netočíme v Americe, točíme ho v Čechách, takže co se akčních scén týče, tak se držíme trochu při zemi. Ale určitou průpravu za sebou máme a také tu pro tento účel máme lidi, což jsou kaskadéři a poradci, kteří jsou nám tu k dispozici, kdykoliv na nějakou takovou akčnější scénu přijde řada a vždycky nám pomůžou k tomu, abychom minimálně alespoň akčně vypadali.

Vzpomenete si na nějakou scénu, kterou jste si jako herec vyloženě užil?

Konkrétní scénu si asi nevybavím, protože jich bylo spoustu. Ale já si užívám hlavně to, s kým tady jsem. Užívám si Davida Švehlíka, což je mimořádný člověk, užívám si i Marka Taclíka, se kterým různě ve dvojici hraji už mnoho let. Užívám si i Oskara Hese, který je strašně talentovaný, takže se vedle něj cítím dobře. Stejně tak si užívám i kluky režiséry, kteří jsou tři, každý z nich je jiný a všichni tři jsou skvělí. Zkrátka si užívám tu atmosféru a to, že jsem teď dlouho seriál netočil, protože jsem točil jenom filmy. Takže to všechno si užívám, ale zároveň musím přiznat, že už se těším, až to skončí, že si zase trochu odpočinu.

Nastoupil jste jako nová postava takříkajíc do rozjetého vlaku. Jaké to bylo?

Mimořádně dobré. Jak z té lidské, tak z té profesní stránky. Všichni jsme profesionální herci, známe se léta letoucí, máme se rádi a setkáváme se i v soukromí. A i vztahy s ostatními členy štábu jsou z mého pohledu až překvapivě dobré. A to mě na tom také baví, že tu fungují i ti lidé, kteří nejsou vidět, ale jsou strašně důležití. Ať už jsou to asistenti režie, asistenti produkce, holky, co vytvářejí celý natáčecí plán, což je strašně těžké. Ty fungují skvěle, mají pořád dobrou náladu a pořád se na nás smějí a to je fantastické. Takže já se po dlouhé době do práce těšil.

Marek Taclík v Kriminálce Anděl (foto: se souhlasem TV Nova)

Jak jste na tom s kriminálkami jako divák? Sledujete je rád?

Já příliš času na sledování seriálů nemám. S Adélou se nám tak jednou za tři čtyři měsíce povede, že máme na jejich společné sledování čas. A když taková chvíle přijde, tak jich máme vybraných hned několik a vždycky se těšíme z toho, že se na ně můžeme dívat spolu. A úplně největší radost máme, když máme čas jít spolu do kina, ale to je tak třikrát do roka.

Probíhá to vždy v klidu, když jdete spolu do kina? Nevadí vám například přílišná pozornost ostatních?

Víte co, já nejsem Brad Pitt a Adéla není Angelina Jolie, já jsem Jirka z Plzně a ona je ze Sokolova. Netrpíme žádným slavomanstvím. Adéla je velký lidumil, já se to učím taky, takže když společně někam jdeme, tak většinou na lidi působíme velmi pozitivně a hezky a lidé se k nám taky chovají velmi hezky. Takže to není žádný velký problém.

Umíte si představit, že byste nebyl hercem, ale kriminalistou?

Abych pravdu řekl, tak úplně ne. Když jsme mluvili s klukama z 1. oddělení, tedy z vražd, kteří tu za námi byli, tak když je člověk poslouchá, tak bych na to musel mít trochu jinou povahu. A taky na tom asi být i trochu lépe fyzicky.

Zahrál jste si nespočet rolí v celé řadě filmů a seriálů. Wikipedie konkrétně uvádí, že jich je za Vaši kariéru dohromady 105. Je mezi nimi nějaká, kterou máte nejradši a na kterou nejvíce vzpomínáte?

Já už jsem zmiňoval v několika rozhovorech, že jsem se k té práci před kamerou propracoval až po své padesátce, resp. k šedesátce. A zároveň je málo filmů a i hereček, se kterými bych před kamerou nesouložil. Už před několika lety, přibližně před třemi až čtyřmi lety, jsem v jednom rozhovoru slíbil, že už zkrátka před kamerou souložit nebudu. Ale bohužel, asi půl roku na to přišla nabídka na film Ostrov, ve kterém se opět miluji s krásnou ženou, v tomto případě Janou Plodkovou.

Je to tedy věc, která mi je asi souzena. Už jsem si na to doma i stěžoval, že se snad ani v šedesáti letech nebudu moci pořádně „nažrat“, protože mě neustále svlékají a chtějí po mně, abych tyhle směšný věci před kamerou dělal. A ona mi na to řekla: „No nediv se, umíš to nejlíp.“ Takže asi tak. Každá role, která není jen o tomto a je zajímavá i něčím jiným než tím fyzičnem, tak pro mě, jako především divadelního herce, je osvěžením. Člověk je vděčný, když si může zahrát i něco mimo ten šuplík, do kterého je zasazený. Ale mě to zase až tolik nevadí.

Zdroj: redakce, TV Nova

PODOBNÉ ČLÁNKY

NEJČTENĚJŠÍ

- Reklama -
Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů