Jedna z nejočekávanějších televizních událostí roku je tady. StarDance se vrací do vysílání České televize s novou řadou. Co prozradil herec Marek Adamczyk a jeho taneční partnerka Lenka Nora Návorková? Jak si na parketu rozumí? A jdou si letos pro výhru?
Kdo je Marek Adamczyk?
Divadelní, televizní a filmový herec na sebe upozornil v dramatech Lidice, Zloději zelených koní, Poslední závod nebo v televizní pohádce Jak si nevzít princeznu. Byl také jedním z rodičů vyměněných chlapců v obou řadách úspěšného seriálu Kukačky.
Kdo je Lenka Nora Návorková?
Čtyřnásobná mistryně ČR v latinskoamerických tancích v mládežnické kategorii se v soutěži StarDance objevuje již poněkolikáté. V poslední řadě byla taneční partnerkou Miraie Navrátila. V roce 2018 se s hercem Jiřím Dvořákem stala královnou tanečního parketu, a tedy vítězkou devátého ročníku soutěže.
Jak dokončíte větu, která začíná slovy: Tančím, když…?
Marek Adamczyk: Tančím, když mám poblíž svoji ženu. To u mě funguje vždycky. Například na naší svatbě jsme spolu protančili asi sedm hodin v kuse. Nedělali jsme skoro nic jiného. To byl velmi intenzivní taneční zážitek. Tedy nejen taneční, samozřejmě. A pak si dobře pamatuji i na naše skoro první rande. Byl to koncert Monkey Business. I na něm jsme protančili střevíce.
Lenka Nora Návorková: Tančím pořád. Celý můj život je tanec. Žiju tancem. Každý den. A i když nemusím, tak si tak alespoň poskočím.
Co je pro vás povznášející?
L. N. N.: Určitě hudba. Ta výrazně ovlivňuje moji náladu. Když řeším nějaké problémy, když mi není nejlépe, tak si pustím svoje oblíbené písničky. Hudba mě jednoznačně povznáší.
M. A.: Pro mě je to setkání s inspirativními lidmi. S lidmi, od kterých se něco nového a zásadního dozvím. Nebo třeba literatura. Když si přečtu zajímavou knihu, ve které narazím na něco, co mě osloví a ukáže mi to nové horizonty světa. A pak taky když můžu vyrazit někam do přírody.
Hvězdy na nebi – to je téma letošního ročníku StarDance. Kdo je pro vás tou nejzářivější hvězdou?
L. N. N.: Jako první mě napadla moje mamka. Ona pro mě vždycky zářila ze všech lidí nejvíc. V životě to neměla vůbec jednoduché a obdivuju ji za to, jak všechny ty těžké chvíle zvládla.
M. A.: Nechci říkat, že nejzářivější hvězdou je pro mě moje žena. Ale samozřejmě je to pravda. A pak je tu Slunce. Hvězda, bez které bychom tu nebyli. Síla této jediné hvězdy pohání všechno, co se tady u nás odehrává. Sice je to možná banalita, ale fascinující. Že vůbec existuje, že jich není víc, že je zrovna tak akorát daleko, aby nás zahřála, ale nespálila.
Jakou máte pro slovo tanec definici?
L. N. N.: Radost. Vždycky říkám, že tanec je můj život. Vlastně nic jiného neumím lépe než tancovat. Vnímám to jako takové svoje životní poslání.
V jakém období se výrazně měnil váš vztah k tanci? Byla to radost od samotného začátku?
L. N. N.: Ne, nebyla to vždycky radost. Tanec teď, když už nezávodím, vnímám jinak. Předtím jsem byla nastavena na to, že je to každodenní dril, makání na tréninzích a spíš než že tancuji proto, že můžu, tak tancuji proto, že musím. Samotné soutěže jsem si užívala, ale teď mě baví skrze tanec předávat emoce. Nejen divákům, ale i těm, které tancovat učím. Vedu je po cestě, na jejímž konci je láska k tanci. Radost z tance. A ne utrpení z toho, že neznají taneční kroky.
A o čem je tanec pro vás, Marku?
M. A.: O objevování. Ve zkušebnách při tréninzích na StarDance zjišťuji, jak tanec vlastně funguje. Objevuji i sám sebe, jak v tanečním prostředí dokážu existovat. A vlastně Lenčin popis vývoje jejího vztahu k tanci sedí i na mě, jen se mi to děje v mnohem kratším časovém úseku. Šel jsem do StarDance s nějakou dávkou nadšení. Pak jsem začal zjišťovat, jak velké nároky jsou na mě kladeny, a začal každodenní dril.
Na nějakou dobu zmizí pocit čisté radosti z tancování. Člověk se ale musí soustředit a najít v sobě disciplínu. Pak se dostaví fáze, kdy se radost z tance vrátí. Na parketu nechci před diváky prezentovat svoji snahu tančit, ale radost z tohoto způsobu pohybu. Bez radosti je snaha lichá. Vytratila by se podstata toho, proč to s Lenkou celé absolvujeme, a to by byla škoda.
Kdy jste naposledy objevoval něco srovnatelného jako teď, při StarDance?
M. A.: Možná se dá moje dosavadní zkušenost ze StarDance trošku přirovnat k tomu, když jsem se začínal učit hrát šachy. Ten proces, kdy máte před sebou nějaký svět, vůbec mu nerozumíte a snažíte se ho rozlousknout, je vlastně podobný. Hledáte cesty, kudy do toho specifického světa proniknout, a narážíte na spoustu počátečního neporozumění. Ale pak se dostaví radost, když se to zlomí, přijdou první úspěchy a vy si pořídíte novou schopnost, dovednost.
Rozdíl mezi tancem po šachovnici a po parketu je v tom, že teď mám vedle sebe Lenku – skvělou průvodkyni, skvělého člověka, což jsem u šachů neměl. Víc jsem v principech a pravidlech té hry tápal, protože jsem se neměl koho chytit. Tohle je mnohem větší luxus a moc si považuji toho, že si na mě někdo musí udělat tolik času, aby mi všechny ty věci kolem tancování vysvětlil.
Zdroj: redakce, Česká televize, StarDance, Facebook
