Je autorem scénářů k televizním filmům Ženy, které nenávidí muže nebo například ke komedii Pálava. Spisovatel Zdeněk Zapletal se podepsal i pod úspěšný seriál Život a doba soudce A. K. s Davidem Švehlíkem v hlavní roli. Po úspěchu první řady detektivního seriálu Stíny v mlze připravil jeho druhé pokračování. Neměl to ale jednoduché!
Diváci si detektivní dvojici Magda Malá a Martin Černý oblíbili. Co nového je v dalších epizodách čeká?
Hned v úvodních epizodách dostanou oba od života pořádně naloženo. Hlavně Martin. Zatímco v první sérii byly jejich osobní linky někdy docela pohodové a idylické, ve dvojce jsou dramatičtější, posunují děj, nutí protagonisty k jednání a k důležitým rozhodnutím. Samozřejmě je čekají další případy, které musí vyřešit.
Jsou vaše scénáře založené na reálných příbězích, nebo je to celé vaše fabulace?
Všechno jsem si vymyslel. Vím, že je teď v módě true crime nebo že se aspoň sluší napsat k příběhu, že je na základě skutečných událostí. Mě ale skutečnost nezajímá právě proto, že je skutečností omezena. Jakýsi francouzský autor, jehož jméno jsem zapomněl, napsal, že spisovatelem je třeba žena, která se prochází v neděli odpoledne kolem kasáren. Vojáci mají volno, baví se. Žena přijde domů a napíše pravdivý román o životě v armádě. O to mi při psaní jde, to mě na něm baví. Imaginace, fantazie a svoboda.
Petra Špalková vychovává malou dceru, Jiří Vyorálek pubertálního syna. Co mají jako kriminalisté a rodiče společného? Co jste musel naopak pro každého z nich v příběhu stvořit jinak?
Jde to trochu proti žánru, ale od začátku jsme chtěli ve Stínech ukázat kriminalisty jako normální lidi, s jejich obyčejnými rodinnými a všedními starostmi. Těch civilních obrazů je tam víc, než bývá v detektivkách zvykem. Přiznám se, že jsem ze začátku chvíli pochyboval, jestli to bude fungovat. Do té doby, než jsem uviděl Petru s Andělkou (dcera Petry Špalkové) v akci. Tam nebylo co předepisovat ani tvořit. Stejně tak fungovala od začátku chemie mezi Jiřím a jeho seriálovým synem Tomášem Mrvíkem.
Jste autorem scénářů k sériím Život a doba soudce A. K., podílel jste se na scénářích ke Zločinům Velké Prahy. Co vás na zločinech dokáže šokovat?
V mém věku už mě dokáže šokovat jen máloco. Vždycky mě ale zaskočí zločiny páchané vojáky a příslušníky ozbrojených organizací na civilním obyvatelstvu. Přemýšlím, jestli za to může válka, pocit moci, beztrestnosti, anonymita v davu, nebo je takové jednání ukryté a potlačované v lidské přirozenosti. Hodně mi taky vadí jakékoliv násilí na dětech. Proto jsem o tom nikdy nepsal.
Tak jako se vyvíjí technologie, které využívají detektivové pro odhalení pachatelů, jsou i zločinci možná rafinovanější. Jak moc s tím musíte ve svých scénářích pracovat?
Není lehké být dnes zločincem. Když vraždím, samozřejmě vím o nástrahách moderních technologií a snažím se jim vyhnout. O to těžší je ale potom případ vyřešit. Dvakrát se mi stalo, že mi odborný poradce řekl, že by mi to prošlo a k vraždě by mordparta vůbec nevyjížděla. Tak jsem se musel vrátit a udělat chybu, abych se mohl odhalit. Myslím, že pachatelé dnes rafinovanější nejsou. Většina vražd je podle statistik spáchaná v afektu. Vraždí psychopati, sociopati, lidé na okraji společnosti. Žádné velké mozky. Proto je, alespoň u nás, objasněnost vražd velmi vysoká. Rafinovanější zločinci se zabývají něčím jiným. Třeba hospodářskou kriminalitou.
Zdroj: redakce, Česká televize, Facebook