Začínal dětskou rolí v celovečerním dramatu Smradi, byl ambiciózním hercem, který se v televizní minisérii nezdráhal pro kariéru podepsat spolupráci se Státní bezpečností, a diváci si ho pamatují také jako vítěze taneční show StarDance. Nejnovější rolí Jana Ciny je začínající vědec alergický na politiku v sérii To se vysvětlí, soudruzi!
Jakou máte připravenou charakteristiku pro svého Vojtu Beka, začínajícího vědce, kterého v seriálu hrajete?
Je to mladý muž, čerstvě po škole, který miluje to, k čemu se rozhodl. Splnil se mu sen, dostal se do Ústavu paranormálních jevů a přichází tam plný očekávání, energie. Naráží ale na různé pracovníky toho ústavu, kteří k paranormálním jevům přistupují odlišně, a je to pro něj ve výsledku nejvíc škola života. Probouzí a burcuje to v něm emoce. Občas zvýší hlas a k nějaké situaci se postaví jako chlap nebo právě jako srab, ale není to jenom člověk za počítačem.
Proč vás bavilo hrát právě Vojtu?
Pro herce je podle mě zábavné a zajímavé mít nějaká omezení ve své roli. U Vojty Beka je to právě preciznost a přesnost a vlastně vědomosti. Je to člověk lehce autistický, ale to hodně přeháním. Bavilo mě, že není rozevlátý, ale má nějaký jasně daný rámec. Řád a pořádek. A pak na té postavě byly skvělé její proměny. Nezůstává celý seriál pořád stejná.
Jakou vlastnost máte na Vojtovi rád a jaká vás naopak iritovala?
Na Vojtovi mám rád, že si jde prostě za svým. Myslí na dobro světa, nejen na to své. Asi mě na něm nic neiritovalo, mám ho fakt dost v oblibě.
Našel jste si pro něj nějaké drobné gesto, které by ho definovalo?
Při vytváření každé role o tom samozřejmě přemýšlím. V tomto případě mi byl velmi nápomocný už scénář, to je základ. Přečetl jsem si ho a v hrubých obrysech jsem Vojtu začal vidět. Pak hodně pomohly kostýmy a rekvizity, tedy brýle a často obepnuté oblečení, které vytvořilo z Vojty takového křehkého, drobného člověka. A to, co jsem hledal, byl třeba nějaký ojedinělý styl chůze a vůbec držení těla, práce s brýlemi a dalšími rekvizitami. Byl jsem se podívat na ČVUT, abych okoukl lidi, kteří tam studují, ale nic tak specifického, co by se mi pro Vojtu hodilo, jsem tam neviděl. Takže jsem tam jen lehce načerpal sterilitu toho prostředí, která může některým jedincům vyhovovat. Nic vás v takovém interiéru neruší a koncentrujete se jen na svoji práci. Zhruba takhle probíhalo moje utváření Vojty.
Kdybyste měl dvěma slovy popsat Vojtu…
Preciznost, brýle.
Věříte na paranormálno?
Paranormálno mě vždy fascinovalo, už od malička. Četl jsem knížky o nevysvětlitelných záhadách a doufal, že něco takového jednou zažiju. Že minimálně uvidím UFO. Ale asi s věkem, s tím, jak se člověk vyvíjí, bych to nenazval paranormálnem, ale určitě věřím v sílu nějaké energie. Vlastně v takovou sílu, která pak dokáže dělat i ty paranormální věci, které neumíme vysvětlit. Ale když se nad tím pak člověk komplexněji zamyslí, tak ono to všechno dává smysl. Prostě věřím, že nějaká energie umí vytvořit jakousi velkou energii, která něčím nebo někým pohne, někomu změní život. V to určitě věřím a vlastně to i určitým způsobem zažívám.
Který z osmi dílů „soudruhů“ jste si nejvíc užil?
Těžko říct. Intenzivní byl třetí díl, který se odehrává na Ještědu. Natáčeli jsme ho jako první a bylo to vlastně poprvé, kdy jsme se všichni stali těmi svými postavami. Pak mě hodně bavil i scénář dílu o záhadě samovznícení.
To se vysvětlí, soudruzi! v číslech:
- Celkem filmaři natočili 429 obrazů.
- V seriálu se objeví více než 150 vizuálních efektů.
- Celkově bylo zrealizováno 20 kaskadérských výkonů a podílelo se na nich 30 kaskadérů.
- V seriálu se postupně objeví 94 rolí a vystupuje v něm na 550 komparzistů.
- Před kameru se dostalo 45 dobových aut, z toho 2 antony, 6 policejních vozidel, 1 speciálně vyrobený papamobil a historický autobus.
Zdroj: redakce, Česká televize, ČSFD
