V pohádce Jak si nevzít princeznu cestovala časem, v televizním filmu Můj život s Bohuslavem Martinů byla múzou světoznámého skladatele a ve druhé řadě seriálu První republika si zahrála automobilovou závodnici. V osmidílné sérii To se vysvětlí, soudruzi! bude Anna Fialová nekompromisní vyšetřovatelkou komunistické Státní bezpečnosti.
„Ta role je ve své podstatě komická. Neříkám, že hrát vyšetřovatelku ve vážnějším projektu by mě nebavilo, ale v tomto případě mě nadchlo propojování žánrů a to, jak byla moje postava od začátku napsaná,” nechala se slyšet hned na úvod herečka Anna Fialová, která má skvěle našlápnutou kariéru.
Seriál To se vysvětlí, soudruzi! je jedním z prvních, který se do časů normalizace vrací v žánru parodie. Jak ten návrat dopadl?
Samozřejmě jsme se snažili, aby nešlo o zesměšňování toho, co se reálně během normalizace v někdejším Československu dělo a jak hrozná doba to byla. Zároveň jsem ale zastánkyní faktu, že humor, v jakékoliv své formě, je největším lékem na všechno. S určitým odstupem času je důležité si umět z čehokoliv udělat legraci. I když se mi to asi snadno říká, jelikož jsem tu dobu na vlastní kůži nezažila, ale právě humorem, nadsázkou, parodií jsme chtěli tuhle etapu naší nedávné historie trochu odlehčit. Oba estébáci v seriálu To se vysvětlí, soudruzi! jsou svým způsobem hloupí, obzvláště přístupem k totalitnímu režimu.
Víte, že jste s největší pravděpodobností první herečka, která si v televizním seriálu zahrála tak výraznou představitelku zákona v totalitním režimu?
O tom jsem vážně nepřemýšlela. Ale právě to, že se jedná o ženu estébačku, která v jedné scéně spráská osm chlapů na hromadu, je dostatečný náznak toho, o jakou míru nadsázky nám šlo. Štěpánka Snížková je pro mě vlastně takovou permanentně naštvanou animovanou postavičkou.
Parťáka s průkazem StB vám hraje Leoš Noha. Jste dvojice, která má přesně rozděleno, kdo je hodný a kdo zlý policajt. Co je dobrého na Snížkové?
Nejlépe to shrnul Leoš Noha, když v rozhovoru říká, že jako jediný hraje pohádkovou bytost, protože hodný estébák prostě nebyl. To je naprosto výstižné. A co dobrého je na té mojí vyšetřovatelce? Troufám si říct, že jsem do ní možná promítla nějaké sympatické rysy, ale je to postava, kterou člověk určitě mít rád nechce. Je to prostě vyšetřovatelka StB. Je možné, že si k ní někdo vztah najde, protože je hodně komická, ale čistě dobrého na ní není nejspíš nic. Pozoruhodná je ovšem vášeň, kterou vkládá do plnění svých pracovních povinností. Ta píle a chuť, se kterými svou práci vykonává, by dobré a obdivuhodné byly jedině tehdy, kdyby například dekorovala lidem byty.
Je schopná nějakého citu?
Schopná citů je, ačkoliv se jim poměrně urputně brání. V průběhu děje se sice objeví její drobná milostná linka, ale ona se větších citů trošku bojí. Nějaké hezké, ale hlavně něžné emoce nejdou dohromady s jejím přesvědčením a s tím, co symbolizuje. Pokud by byla navazující druhá série, tak by mě zajímal pohled do její minulosti. Trochu se pohrabat v tom, co a jak a proč řeší tak, jak ukazuje série první.
Co vás bezpečně dostane do 80. let minulého století?
V mém případě to rozhodně byla paruka. Když mi ji v maskérně nasadili, tak jsem okamžitě byla v osmdesátkách. Ten hřib na hlavě byl opravdu geniální. Celkově mi pomáhala i dekorace. Přesně tohle na natáčení miluju. Když se člověk dostane do kostýmu, do paruky, do dekorace a není kolem něho zrovna moc lidí ze štábu, kteří by tu iluzi cestování časem pokazili, tak je to úplně boží. To mám na téhle práci vážně moc ráda. Dostat se do atmosféry určité doby mi pomůže i hudba. Při natáčení jsme si hodně pouštěli Matušku s Pilarovou. Jejich Láska nebeská byla přesně to, co se nám k té době na place hodilo. Waldemara Matušku já totiž miluju.
Seriál To se vysvětlí, soudruzi! je vystavěný na paranormálních jevech. Jak to máte vy s úkazy, událostmi, které se nedají logicky vysvětlit?
Na jevy, které se nedají tak úplně vysvětlit, trošku věřím. Jsem dost otevřená určitým energiím, třeba přítomnosti blízkých osob, které už nežijí. Ne přímo v podobě nějakého zjevujícího se ducha, ale vědomí, že se mnou někdo je, třeba babička nebo děda mi dodávají v určitých situacích sílu. Pomáhá mi ten pocit, že mi jsou nablízku.
Každý z osmi dílů seriálu nahlédne do nějakého konkrétního filmového žánru. Ve kterém je vám nejlépe?
Pokaždé mám na začátku natáčení nějakou představu, jak svou roli hrát. Jde ale i o to, abychom na place dali své představy dohromady všichni, tedy režisér, ostatní herci a štáb. Baví mě to hledání a je pro mě důležité, aby na to byl čas. V komedii je mi osobně hodně dobře, protože dělat si srandu ze sebe a z věcí okolo nás, je mi velmi blízké. A pak jsem byla ohromně šťastná, že je v „soudruzích“ konečně i komediální postava pro ženskou. Mám totiž pocit, že jsou ve filmech či seriálech většinou vtipné spíš mužské role. Pravda, Snížková charakterem připomíná víc chlapa než křehkou ženu, ale ve scénáři byla tak vtipně napsaná, že jsem se u čtení hodně nasmála. Každý díl tohoto seriálu je navíc skvělý i tím, že kombinuje tajemno, detektivku a právě komedii. Jeden díl malinko přidá i western, nebo spíš čundráctví. Doufám, že si třeba v budoucnu zajezdíme s touhle vyšetřovací partou i na koních.
Zdroj: redakce, Česká televize, Instagram, ČSFD
